Andílek

Aleš Brichta

     A
1. Před léty s úsměvem bloudíval Žižkovem
   D
   už starší pán, andílci říkal dětem,
    A
   kabát až na paty, vzpomínky uvátý,
   D
   a jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem.
    A
   Patřil k těm beze jmen, co potkáš za rohem,
   D
   a každej věděl hned, kdo je to Andílek.
       Hmi     D           A   Hmi      D   A
REF: Vlající dlouhý bílý vlasy a srdce dokořán,
      Hmi      D           A    Hmi  D     A Hmi
     hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán.
                    G         D          A
     Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý,
               Hmi  G         D           A
     byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát,
               Hmi  G         D         A
     byl tak zvláštní, šaty trochu děravý,
               Hmi  G          D         A
     byl tak zvláštní, žes ho musel mít rád.

2. Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk,
   chraptivej dech, občas ho přepad kašel,
   výlohy obchodů smály se důchodu,
   možná měl pech, možná svý štěstí našel.
   A jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem,
   ten zůstal stát, když člověk zapomněl.
   Patřil k těm beze jmen, co potkáš za rohem,
   a každej věděl hned, kdo je to Andílek.

REF: Vlající dlouhý bílý vlasy...

REF: Byl tak zvláštní, krmil...