K vodě

Karel Plíhal

Kapodastr 4. pražec
          A      E        A           E    H7  E
1. Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
         Hmi  F#mi   Hmi    H7   E      H7    E
   budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
           Hmi F#mi   D  A            D       E  F#mi E
   dáš mi čaje do termosky, kousek chleba k svačině
        A      E       A    F#mi  Hmi   E   A
   a vydám se jen tak bosky po zelený hladině.

2. Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
   na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím.
   Nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
   potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.

3. Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude v tej noci,
   až na zádech mě něžně ke dnu snesou rejnoci,
   v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na líčkách,
   proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.

4. Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
   budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
   když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znavení,
   co dál říci - snad jen moře (město, kuře, stavení).