Nenávratná

Tomáš Klus

                   G
1. Z výkladních skříní půvab manekýn, můj výlet do bezčasí,
               D
   jsem jistě jiný, jsem teď kdekým, oběť nevědomé krásy,
           C             Emi     D       G  D
   asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý.

2. Bez tváře cizoty vzdálen na své neznačené trase,
   jsa vystrašen šepotem úst, co zdály se bezhlasé,
   chci z tvých průsvitných dlaní zase pít.
                 G                 D
REF: A z cizích veršů pak skládám věty,
                 Emi                     C
     z labutích per peruť pro let mimo světy.
                G  D          C   D
     Spíš-li s ním? Sním-li spíš?

3. Být blíž a umět odpustit, pod víčky mít skrýš,
   držet se a nepustit, jako stalo se to, když jsme
   mlčením křičeli a sváděli se k pláči.

4. Stačí místo slov jen vzplanutí, ta poezie citu,
   a krajina je bez hnutí, jen tvá melodie zní tu,
   příběh bohéma a poety, přitom jen já a tamty.

REF: A z cizích veršů...

REF: A z cizích veršů...

5. Už vím, že pod polštář ukrýváš vzkazy psané spánkem,
   v koupelně za zrcadlo svou vůni s heřmánkem,
   tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.

6. Barvami slov jen přikrášluješ pravdu,
   ve vzduchoprázdnu zkoušíš předejít pádu,
   zadumán, sám si zůstaň, srabe.

REF: A z cizích veršů...

REF: A z cizích veršů...