Pro malou Lenku

Jaromír Nohavica

    Ami                  D7
1. Jak mi tak docházejí síly,
       G          G/F#    Emi
   já pod jazykem cítím síru,
    Ami           D7            G
   víru, ztrácím víru, a to mě míchá.
    Ami                   D7
   Minomety reflektorů střílí,
               G     G/F#         Emi
   jsem malým terčem na bitevním poli,
               Ami           D7            G
   kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.
      Ami                     D7
REF: Rána jsou smutnější než večer,
                  G   G/F#     Emi
     z rozbitého nosu krev mi teče,
              Ami    D7          G
     na čísle 56 1 0 9 nikdo to nebere.
      Ami                     D7
     Rána jsou smutnější než večer,
                 G      G/F#     Emi
     na hrachu klečet, klečet, klečet,
     Ami                   D7            G
     opustil mne můj děd Vševěd a zas je úterek.
  Ami           D7        G            G/F#          Emi
     Jak se ti vede? No, někdy fajn a někdy je to v háji,
          Ami                   D7                   G
     dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:
     [:      Ami  D7  G  Emi  Ami  D7  G :]
     Tú, tú, tú...

2. Jak říká kamarád Pepa:
   "Co po mně chcete, slečno z první řady?
   Vaše vnady mě nebaví a trošku baví."
   Moje sudička byla slepá,
   když mi řekla to, co mi řekla,
   píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

REF: Rána jsou smutnější než večer...

3. Má malá Lenko, co to děláš?
   Chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky,
   a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde.
   Až umřem, říkej, žes nás měla,
   to pro tebe skládáme tyhle sloky,
   na hrachu klečíme, hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.

REF: Rána jsou smutnější než večer...

G/F#: e 3
      h 0
      g 0
      d 0
      A 2
      E 2