Víla

Robert Křesťan

     C              F C                       F C
1. Jde po skosený trávě a jde tak, jak se to píše:
               Dmi              Gmi Dmi A Dmi       GmiDmi
   S větrem v zádech, s kytkou v hlavě, důstojně a tiše.
              C          F C    G                C G
   A z polí slítají se ptáci a každej z nich jí věří
     F            B F         C            F C
   a ona se pak vrací a má v rukou jejich peří.

2. Je to můj člověk s hlavou v kříži umírající v horku,
   můj plakát na refýži, socha u New Yorku,
   je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,
   je to jediná má žena, jenže ta, která to neví.
             Ami           DmiAmi                        Dmi Ami
REF: Místo k ní však mířím někam, kde je ten, co se tak vzteká,
             B           Es B         F            B F
     že ta hrůza, kterou čekám, není ta, která mě čeká.

3. Ten můj pocit nezná hranic, ta má víra bez rezervy,
   že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
   natož na ňákou vílu, a že nevím, o co kráčí
   a třeba nemám sílu a třeba mi to stačí.